Pět věcí. Vážně je to všechno — a každou z nich udržíš v hlavě bez jediného velkého čísla.
Začni jednou vzdáleností a všechno ostatní k ní přiměř: od Slunce k Zemi. Té říkej jedna. A teď koukej, co dělají ostatní planety.
Jupiter je ten zábavný. Pět — zvedni jednu ruku, tolik zemských vzdáleností je od Slunce. A odtamtud už jsou čísla snazší, ne těžší:
Merkur je asi ve třetině cesty — představ si polovinu vzdálenosti Země a pak ještě kousek blíž. Venuše je asi ve třech čtvrtinách — polovina znova a pak kousek blíž k nám. Takže celá sluneční soustava, všech osm planet, je: třetina, tři čtvrtě, jedna, jedna a půl, pět, deset, dvacet, třicet. Docela dobrý!
Nasedni do auta a jeď ke Slunci rychlostí jako po dálnici — 100 km za hodinu, bez zastávky, ne na benzín, ne na spaní, na nic. Dorazil bys asi za 171 let. Dojely by tam až tvoje prapraprapravnoučata.
Světlo je rychlejší. Sluneční paprsek stihne tutéž cestu za osm minut a dvacet vteřin. Když ucítíš na tváři sluníčko, to teplo vyrazilo od Slunce ve chvíli, kdy sis obouval boty.
Vzdálenost a velikost jsou dva různé seznamy a vůbec si neodpovídají. Tady jsou planety nakreslené v jednom společném měřítku — jeden obrázek, všech osm:
A ve stejném měřítku je tohle Slunce — nebo spíš jeho růžek. Na stránku se nevejde. A nevejde se o hodně: naskládal bys do něj víc než milion Zemí.
Čím dál od Slunce, tím delší rok. To je celé pravidlo a nemá vůbec žádnou výjimku. Merkur oběhne za 88 dní. Země za 365. Neptunu to trvá 165 let — objevili ho v roce 1846 a první kolečko dokončil až v roce 2011.
Mohl bys čekat, že tentýž trik zabere podruhé. Nezabere. Délka dne je úplně na přeskáčku a záleží na tom, co se které planetě kdysi dávno stalo — něco velkého do ní narazilo, nebo ji převrátilo, nebo zpomalilo.
Takže: roky jsou pěkně srovnané, dny jsou zmatek. Obojí stojí za to vědět.
Na tomhle všem je hezké to, že se to dá zkontrolovat. Čtyři velké Jupiterovy měsíce se z noci na noc viditelně posunou. Venuše má fáze jako Měsíc. Mars je opravdu červenější než všechno kolem.