Ve vesmíru nejsou parkovací místa — všechno kolem něčeho padá. Jenže v soustavě Slunce–Země je pět míst, kde může sonda stát vzhledem k Zemi na místě a zůstat tam rok za rokem skoro bez paliva. Vesmírný dalekohled Jamese Webba bydlí na jednom z nich.
Cokoli obíhá Zemi, se pořád dokola vyhoupne na denní stranu. Pro dalekohled, který se snaží udržet pod −220 °C, je to pohroma: Slunce a hned po něm teplá Země se mu zas a znovu vracejí do zorného pole. Hubblovi to nevadí, protože pracuje ve viditelném světle. Infračervený dalekohled ale hledá teplo, takže se musí schovat před vším teplým naráz — a natrvalo.
Slunce táhne na jednu stranu. Země na druhou. Skoro všude spolu ty dva tahy bojují a sonda uplave. Ale v pěti konkrétních místech se skládají tak úhledně, že sonda obíhá Slunce přesně tempem Země — a ze Země to pak vypadá, že se nikam nevzdaluje. Říká se jim Lagrangeovy body, po matematikovi, který spočítal, kde jsou.
L2 leží přesně za Zemí, když se díváš od Slunce, asi 1,5 milionu kilometrů dál — zhruba čtyřikrát dál, než je Měsíc. A o ten směr jde: odtamtud jsou Slunce, Země i Měsíc namačkané v jednom kousku oblohy. Jeden štít, namířený jedním směrem, zacloní všechny tři najednou. A studená strana kouká navždycky do prázdna.
Webb nesedí přesně na tom bodě — pomalu kolem něj krouží po takzvané halo dráze a jedno kolečko mu trvá asi půl roku. Sedět přesně na L2 by znamenalo sedět v zemském stínu, což zní ideálně, ale odřízlo by ho to od slunečních panelů i od rádiové cesty domů.
| Bod | Kde | K čemu |
|---|---|---|
| L1 | Mezi Sluncem a Zemí, ~1,5 milionu km směrem ke Slunci | Sledování Slunce — Země ho tam nikdy nezastíní |
| L2 | Přímo za Zemí, ~1,5 milionu km směrem ven | Studené infračervené dalekohledy: Webb a před ním Gaia |
| L3 | Rovnou na druhé straně Slunce | K ničemu užitečnému — Slunce blokuje veškeré spojení |
| L4 / L5 | Na dráze Země, 60° napřed a 60° pozadu | Ta opravdu stabilní dvojice; u Jupiteru se v nich hromadí prach a planetky |
L1, L2 a L3 drží rovnováhu jako tužka postavená na špičku: strč do sondy a uplave, takže se každých pár týdnů musí sama postrčit zpátky. L4 a L5 drží rovnováhu jako kulička v misce — strč do ní a sama se usadí zpátky. Proto se kamení přirozeně hromadí v L4 a L5, ale nikdy ne v L1 nebo L2.
Postav si kamaráda doprostřed pokoje jako Slunce a v natažené ruce drž míček jako Zemi. Za míček, na odvrácenou stranu od kamaráda, polož minci. Teď kolem kamaráda pomalu obcházej a celou dobu drž minci za míčkem. Všimni si, co musíš dělat: mince opisuje větší kruh než míček, takže by měla zaostávat — musíš ji pořád táhnout s sebou. Tam venku, na skutečném L2, to tažení obstará zadarmo gravitace Země. A o tom to celé je.
Webbův sluneční štít je velký asi jako tenisový kurt, a to kvůli zrcadlu širokému jen 6,5 m. Zvedni malou věc a zkus ji úplně zastínit kartou drženou na natažené ruce. Přiblíž kartu a zastíníš ji snadno; oddal ji a potřebuješ kartu mnohem větší. Webbův štít musí být hodně daleko od zrcadla, aby do něj neprosakovalo jeho vlastní teplo — a přesně proto musí být tolikrát větší než to, co chrání.