Jiskra a Perla se jdou podívat
Jak velký je vesmír?
Nejdřív ti musím vyprávět příběh a pak ti povím zbytek.
Tak poslouchej.
Jasně, poslouchám.
Vypráví se, že jednomu králi ukázali novou hru. Šedesát čtyři políček a dvě malé armády. Hrál ji každé odpoledne celou zimu, dokud neroztál sníh.
Když přišlo jaro, poslal pro muže, který hru vymyslel, a nabídl mu cokoli v království.
Ten muž si řekl o pšenici. Deset zrnek (10) na první políčko šachovnice, sto (100) na druhé, tisíc (1 000) na třetí — na každém políčku desetkrát víc, až po to šedesáté čtvrté.
Král řekl ano dřív, než ten muž domluvil. Představoval si pytel.
Celá šachovnice pšenice?
To bude pytel.
Nezapomeň — chtěl deset zrnek (10) na první políčko.
Sto (100) na druhé. Tisíc (1 000) na třetí…
Deset (10), sto (100), tisíc (1 000).
To spočítám na packách.
Čtvrté políčko je deset tisíc (10 000). Páté je sto tisíc (100 000).
Na každém políčku je desetkrát víc než na tom před ním. To je celý ten trik a dneska si nemusíš pamatovat nic jiného.
Tak první políčko má jednu nulu. Druhé dvě nuly. A třetí tři!
Přesně tak. Kolik nul, tolikáté políčko.
Dvacáté jich má dvacet. Už nikdy nemusíš počítat — stačí přečíst políčko.
Ale kolik to je?
To si neumím představit.
Malý bochník chleba — půl kila — je asi deset tisíc zrnek.
To je čtvrté políčko. Celé jedno políčko jsi držel v packách.
Tak to král vyvázl lacino.
Šestnácté políčko je polovina pšenice, kterou celý svět vypěstuje za rok. Každé pole, v každé zemi.
Takže by celá úroda nestačila ani na sedmnácté políčko.
Ani zdaleka. Sedmnácté políčko spolkne pět celých sklizní — a po něm zbývá ještě čtyřicet sedm políček.
A jak to vůbec vypadá?
Nasyp celou světovou úrodu pšenice za jeden rok na jedinou hromadu a trochu ji rozhrň. Bude půl kilometru vysoká a skoro tři kilometry široká.
Eiffelovka by jí sahala do dvou třetin.
Půl kilometru pšenice.
To není hromada. To je kopec, který by si zasloužil jméno.
Takže nezaplatil.
Nikdo by nemohl.
A co to má společného s vesmírem?
Necháme si tu samou šachovnici. Jen na ni místo zrnek dáme kilometry.
Kilometry?
Deset kilometrů na prvním políčku — pořádná procházka. Čtvrté políčko je pak celá Země napříč.
Bochník a celá planeta na stejném políčku?
Na stejném. Počítá se to stejně. Bochník v zrnkách a šířka Země v kilometrech.
Cesta kolem dokola je o něco delší než třikrát cesta napříč.
A kam až šachovnice sahá?
Teď sleduj šachovnici dál — Jupiter, Slunce, nejbližší hvězda, celá galaxie.
A to poslední?
Dvacáté čtvrté políčko. Dál už nikdo nedohlédne.
Protože za ním nic není?
Protože světlo ještě nedoletělo.
Světlo je rychlé, ale ne okamžité, a vesmír tu není odjakživa. Za dvacátým čtvrtým políčkem nebylo dost času, aby k nám světlo doletělo. Může tam být spousta věcí. Jenom jsme tu moc brzy.
Takže šachovnice skončí dřív než vesmír.
Ne tak docela. To, co můžeme VIDĚT, skončí u dvacátého čtvrtého — a šachovnice má šedesát čtyři políček.
Čtyřicet jich zbývá.
A co je na těch zbylých?
Nic, co by kdo spočítal. Jenom čísla.
Za tmavé podzimní noci najdi galaxii v Andromedě: její světlo urazilo zhruba vzdálenost devatenáctého políčka, než dorazilo k tobě na zahradu. Pak otevři Vesmír a přetáhni posuvník přiblížení z jednoho konce na druhý.
Každý dílek je další políčko. Ten posuvník je tahle šachovnice a vejde se ti do ruky.
O webu
Vesmír