Jiskra a Perla se jdou podívat
Tam dole je léto.
Poznám to. Všechno je zelené.
V horní půlce ano. Podívej se na tu spodní.
Tam je zima.
Ve stejnou chvíli. Na stejné planetě.
Země je nakloněná a celý rok zůstává nakloněná stejným směrem.
Pořád k téže vzdálené hvězdě — takže půl roku je naše polovina Země nakloněná ke Slunci a druhého půl roku od něj. Na severu je to Polárka. Zemská osa — ta čára, kolem které se Země točí — míří skoro přesně na ni.
A je nějaká taky na jihu?
Žádná jasná. Tam osa míří do kousku oblohy, kde skoro nic není — hvězda nejblíž tomu místu je příliš slabá na to, aby se podle ní dalo řídit.
Takže v létě se naše půlka naklání blíž ke Slunci.
V červnu jsme dál.
Dál? Vždyť je horko.
Země je o pět milionů kilometrů dál od Slunce než v lednu.
Naklonění nemá nic společného s tím, jestli jsme blíž. Když se přikloníš ke Slunci, jeho světlo dopadá shora. Stejné světlo tak dopadne na menší kus země, takže každý kousek země dostane víc světla a víc tepla. A Slunce svítí víc hodin. V tom je celé léto.
A na jihu je to obráceně: jejich léto přichází, když je Země Slunci nejblíž. To přidá jen málo — hlavní je to naklonění.
Tak pak musí být i den, kdy se ke Slunci nenaklání ani jedna půlka.
Jsou dva. V březnu a v září vede čára mezi nocí a dnem přesně přes oba póly a všude na Zemi trvá den i noc asi dvanáct hodin.
A ten den, kdy je naše půlka nakloněná ke Slunci nejvíc?
To je nejdelší den tvého roku, v červnu. A nejkratší den jejich roku, přesně téhož odpoledne.
V prosinci se to prohodí: jejich nejdelší, tvůj nejkratší.
Zapíchni do země klacek a označ si, kam v poledne dosáhne konec jeho stínu. Udělej to jednou týdně celý rok.
Ty značky ti to celé nakreslí a nebudeš k tomu potřebovat jediné číslo.
Zpátky k Jiskře a Perle na Zemi
O webu
Vesmír