Jiskra a Perla se jdou podívat
Něco právě škráblo oblohu.
Zrnko prachu. Menší než smítko, co ti spadne do oka.
To nemůže být pravda. Rozsvítilo to půlku nebe.
Přiletělo asi šedesátkrát rychleji než kulka z pušky.
K zemi se ani nepřiblížilo. Shořelo sto kilometrů nad tvojí hlavou.
Další. A další, a další.
Prolétáme stopou takových zrnek. Kdysi tudy letěla kometa a po celé dráze rozsypala drobky.
Země tu dráhu křižuje každý rok ve stejných nocích.
Všechny lítají z toho jednoho místa nahoře.
Letí všechny stejným směrem, souběžně. Jako déšť.
Ale fakt to vypadá jako jedno místo.
Koleje taky vypadají, jako by se v dálce sbíhaly do jednoho bodu.
Aha — jenom to VYPADÁ, že vylétají z jednoho místa, protože letí přímo na nás.
Roj se jmenuje podle hvězd, mezi kterými to místo leží. Tohle je v souhvězdí Persea, takže jsou to Perseidy.
Nic víc to jméno neznamená. Prach odtamtud vůbec není.
Perseidy každý srpen a Geminidy každý prosinec — a nestojí to vůbec nic.
Lehni si na záda tam, kam nedosvítí žádná lampa, dej očím dvacet minut, aby si zvykly na tmu, a koukej na co největší kus oblohy.
Zpátky k Jiskře a Perle na Zemi
O webu
Vesmír