Jiskra a Perla se jdou podívat
Odrazil jsem se a jsem ve vesmíru.
Vrátíš se.
Časem.
Vždyť to ani není kulaté!
Je to brambora!
Malé věci kulaté být nemusí.
Do koule se smáčknou jenom ty velké.
Tak je mladý. Ještě ho to nestihlo zmáčknout.
Na mačkání je potřeba hmota. Hmota se navzájem přitahuje.
…Tak on kulatý nikdy nebude.
Není dost těžký, aby se stáhl do koule.
Nikdy. Brambora navždycky.
Bude tady pořád?
Ne.
Každý rok se k Marsu přiblíží o kousek a jednou ho Mars roztrhá na kusy a bude je nosit jako prstenec.
Stál jsem na něm a odrazil se.
Jenom je tak malý, že se to skoro nepočítá.
Kámen. A skoro žádná váha.
Ne — ztratí se v záři Marsu.
Tenhle je na kreslení, ne na hledání.
Odnikud na světě.
Kde je Země čistá, vystoupá to vysoko na oblohu. Čím je tmavší, tím níž to zůstane. Kde je černá, tam to nevyjde vůbec. Žádný stín: nezáleží na tom, kde bydlíš.