Jiskra a Perla se jdou podívat
Proč vůbec lidé létají do vesmíru?
Začalo to světly na obloze, která nechtěla zůstat na místě.
Většina světel zůstává na svých místech. Pár jich mezi nimi putuje. Staří Řekové jim říkali poutníci: planety.
Co si lidé mysleli, že to je?
Vyprávěli o nich příběhy.
Římané pojmenovali tu nejjasnější, Venuši, podle své bohyně lásky. A tu, která je většinu nocí druhá nejjasnější, Jupiter, pojmenovali podle krále svých bohů.
Ale změřil někdo něco?
Eratosthenés, před víc než dvěma tisíci lety.
Ze stínů tyčí ve dvou městech spočítal, jak velká je Země.
Takže ji obletěl, aby si to ověřil.
To nemohl. Ze Země se nikdo dostat nemohl.
Tak si to jen spočítal, z těch stínů.
Ano. Hodně dlouho to nikdo nemohl ověřit — a když to ověřit šlo, ukázalo se, že se skoro trefil.
A proč létáme ještě dnes?
Abychom se dozvěděli víc o naší vlastní planetě tím, že se díváme na jiné.
Venuši halí mraky z kyseliny a tak hustý vzduch, že drží teplo. Díky ní líp rozumíme i našemu vzduchu.
A abychom hledali život?
Ano. Na Zemi žijí drobní tvorové hluboko pod povrchem, ve skále, kam nikdy nedopadne sluneční světlo.
Proto se chceme podívat i pod led Europy a Enceladu.
Budeme někdy vědět úplně všechno?
Ne. Vždycky zbude něco, na co přijít — a to je na tom to nejlepší.
Ano. Venuše jasně svítí po západu nebo před východem Slunce a Jupiter vysoko v noci celé měsíce.
Sleduj jednoho z nich pár týdnů mezi hvězdami a uvidíš, jak putuje.
Zpátky k příběhu: Mezinárodní vesmírná stanice
O webu
Vesmír