Všechno, co Slunce drží u sebe — od kamene, na kterém stojíš, až po slupku spících komet tak daleko, že tam světlo letí celý rok. Tohle je ta krátká verze: ta, kterou je dobré znát, než se dnes v noci na čtyři z nich podíváš vlastníma očima.
Jedna obyčejná hvězda, osm planet, pár set měsíců, dva pásy zbylé suti a obrovské množství prázdna. A to je celé. Všechno ostatní jsou detaily — dobré detaily, ale detaily.
To, co ti nikdo neřekne jako první: planety to skoro vůbec nejsou. Přečti si první řádek dole a pak se podívej na těch dalších pět — všechno, co lidé myslí „sluneční soustavou“, je oproti Slunci zaokrouhlovací chyba.
Čtyři malé kamenné blízko, kde je dost teplo na to, aby se led vypařil ještě při jejich vzniku. Pak mezera plná suti. A pak čtyři obři z plynu a ledu, které tam venku v mrazu přežily. Ta mezera je celý příběh: proto je Země kámen a Jupiter ne.
Pět z nich najdeš pouhýma očima, když je ta správná noc — Merkur, Venuši, Mars, Jupiter a Saturn. Vypadají jako hvězdy, dokud je pár týdnů nesleduješ a nevšimneš si, že se posunuly.
Planeta může mít vlastní společníky. Země má jeden velký Měsíc, Jupiter a Saturn mají celé rodiny. Čtyři Jupiterovy uvidíš i v malém dalekohledu jako řádku drobných teček, které se z noci na noc přeskupí — a přesně takhle Galileo přišel na to, že se všechno netočí kolem Země.
Dva prstence suti, ze které nikdy planety nevznikly: kamenný pás planetek mezi Marsem a Jupiterem a ledový Kuiperův pás za Neptunem, kde žije Pluto s ostatními trpasličími planetami. Daleko za oběma značí tenká slupka spících komet skutečný okraj slunečního sousedství.
Každý obrázek sluneční soustavy, který jsi kdy viděl, lže o vzdálenostech — a musí, jinak by planety byly neviditelné tečky a většina stránky prázdná. Vesmír v téhle aplikaci nešvindluje: velikosti i mezery jsou pravdivé zároveň, protože se přibližuje po mocninách deseti, ne posouváním měřítka.
Nikdo tam neletěl s metrem. Velikost Země vyšla z klacku a stínu; vzdálenost ke Slunci z toho, že lidé ze dvou kontinentů zároveň sledovali, jak přes něj přechází Venuše. Každé měření stojí na tom předchozím:
Sluneční soustava je ta část astronomie, kterou si dítě může ověřit samo. Jupiterovy měsíce se přes noc posunou. Venuše mění fáze. Mars je viditelně červenější než všechno kolem. Na nic z toho nepotřebuješ víc než trpělivost a trochu tmavou zahradu.